Vzhledem k tomu, že se první příznaky TS objevují v dětství, tedy v době, kdy se člověk aktivně duševně a fyzicky vyvíjí, jsou nejrizikovější skupinou nemocných děti. Správná a cílená výchova má klíčový význam pro další rozvoj jejich osobnosti. Nese nezastupitelnou úlohu v kladném ovlivňování potíží nemocného dítěte a plní tak, více než kde jinde, funkci léčebnou.

K dětem s TS je nutné přistupovat vlídně, shovívavě a trpělivě. Rodič musí působit klidným dojmem a jednat jako přirozená autorita. Nenahraditelnou roli vždy hraje chápavá maminka, která je nejbližší osobou malého dítěte.

Děti s TS jsou většinou neposedné, zbrklé, hlučné, vztekají se, nadávají, nedovedou udržet pozornost, jsou nepořádné apod. Není oprávněné se za podobné projevy v chování na děti s TS zlobit. Nemohou za ně. Častou chybou nepoučených rodičů bývá, že považují projevy TS (především tiky) za zlozvyky a snaží se je děti různě odnaučit, což je nesmyslné a nesprávné!

Dítě s TS nesmí být fyzicky či jinak trestáno! Takové jednání ze strany rodičů velmi špatně působí na již tak nedobrý stav dítěte a může jeho potíže ještě znásobit. Veškeré prohřešky je nutné řešit domluvou.

Je dobré dětem vysvětlit, úměrně jejich věku, podstatu a příčinu jejich potíží. Ujistit je, že tyto potíže nejsou nikterak závažné a pomoci upevnit jejich sebevědomí. Předejde se tak mj. nepatřičné úzkosti dětí, která pramení z toho, že si nejsou schopny své onemocnění vysvětlit.

Výchova dítěte by měla být vyrovnaná, jak ze strany otce, tak matky, jednotná a důsledná. Rodina musí být dítěti oporou, poskytovat mu ochranu, ale zároveň ho naučit žít ve společnosti ostatních lidí. Cílem výchovy není izolace dítěte od vlivů okolní společnosti, ale jeho začlenění do ní. A u dětí s TS to platí dvojnásob.

Zásady výuky žáka s Touretteovým syndromem ve škole

Všichni vyučující musí být seznámeni s podstatou nemoci a jejími projevy. Měla by je o tom informovat rodina dítěte nebo lékař. Nezbytné je také poučit ostatní spolužáky.

Žák s TS potřebuje INDIVIDUÁLNÍ PŘÍSTUP. Ve škole je nutno předejít nežádoucímu stresu. Výuka musí být maximálně přizpůsobena potížím žáka. Je třeba zdůraznit, že diagnóza TS není důvodem k umístění žáka do zvláštní školy, což se někdy bohužel stává. Naprostá většina dětí s TS je schopna navštěvovat třídy s osnovami pro základní školu. Problémy při výuce většinou neplynou z nízké intelektové schopnosti žáků (řada postižených má nadprůměrnou inteligenci), ale hlavně z jejich těžko zvladatelného chování. Přiměřené úpravy vyučování mohou pacientům pomoci získat nejvyšší dosažitelné vzdělání.

Žák musí mít k dispozici přesný rozpis výuky, domácích úkolů a termínů zkoušení. U dítěte je nutné upevňovat pravidelné návyky, během výuky navodit pocit jistoty a zamezit možnosti překvapení a tím i stresu, nervozity a strachu z neočekávaných úkolů, zkoušení atd.

Mezi dětmi s TS není výjimkou porucha počítání (dyskalkulie), čtení (dyslexie) a psaní (dysgrafie). Písmo bývá často pozměněno téměř k nečitelnosti a psaní žáka nadměrně zatěžuje. Na místě je proto ústní zkoušení, písemné testy jsou nevhodné, zvláště je-li čas na jejich provedení omezený.

Při vyučování musí být brán zřetel na to, že krom pohybových a zvukových tiků, mají děti s TS často poruchu pozornosti (snadné rozptýlení, špatné soustředění při výuce a hře, zapomnětlivost, nedokončení zadaných úkolů, zdánlivá neposlušnost apod.) jsou hyperaktivní (tělesný neklid, hlučnost, trvalé mluvení atd.) a nadměrně impulzivní (skákání do řeči, vyrušování, netrpělivost atd.). Pedagog by neměl v žádném případě děti za tyto projevy trestat. I když je to někdy velmi těžké, měl by být vyučující trpělivý a shovívavý. Nekázeň řešit domluvou a vyloučením všech rušivých vlivů. Výuka těžce postiženého žáka s TS je vskutku náročná. Vyžaduje zkušeného, odborně i prakticky dovedného pedagoga.

U dětí, zvláště s těžkými projevy TS, by mělo vyučování probíhat ve třídách s malým počtem žáků.
Ideální by bylo, aby žák s TS měl volnější režim výuky s vyšším množstvím přestávek, při kterých by mohl dostatečně vybít své napětí a tiky.
Dítě s TS je v kolektivu kvůli svým potížím nezřídka středem posměchu a šikanování. Tomu je potřeba včas zamezit. Prvním krokem je poučení spolužáků. Pokud nebude toto opatření účinné, zvolí učitel jiný, vhodný postup.

V neposlední řadě by měl učitel v žákovi s TS vyvolat pocit vzájemné důvěry, kladně působit na jeho sebevědomí, patřičně žáka povzbuzovat k další práci a pomoci mu tak překonat jeho školní problémy.

Autor textu:
Ondřej Fiala
předseda Občanského sdružení ATOS

Odborná konzultace:
prof. MUDr. Evžen Růžička, DrSc.
Centrum extrapyramidových onemocnění
při Neurologické klinice 1.LF UK a VFN v Praze

Zdroj textu: leták "Základní informace o TS"

Přílohu lze stáhnout ve formátu PDF (pro její čtení potřebujete program Acrobat Reader) - klikněte na ikonu a otevřete příslušný soubor.